Červen 2007

Něrgešová PŘED a PO

30. června 2007 v 1:00 | Ondřej Höppner

Borat zpívá americkou hymnu

29. června 2007 v 20:21 | Ondřej Höppner

Kung-fu fotbal

29. června 2007 v 20:09

Borat Trailer k filmu

29. června 2007 v 20:03 | Borat

Borat: V hnízdě Židů

29. června 2007 v 19:59 | Borat

Borat: You will be my wife

29. června 2007 v 19:56 | Borat, překlad Eskymo Wenzel

Čtvrtniček

29. června 2007 v 19:46 | Ondřej Höppner

Dení Šíp 29.6.07

29. června 2007 v 8:47 | Ondřej Höppner
Tohle dnes vyšlo o mém boji odceru Sofii v deníku Šíp:

kód

29. června 2007 v 1:05 | Ondřej Höppner
<a href="http://www.toplist.cz/" target="_top"><img
src="http://toplist.cz/count.asp?id=504058" border="0" alt="TOPlist" width="88" height="31"/></a>

Karel Gott: Bum bum bum

28. června 2007 v 16:10 | Ondřej Höppner
Karel Gott Bum bum bum

Můj životopis

28. června 2007 v 15:53 | Ondřej Höppner |  Životopis

Portrét

28. června 2007 v 15:42 | Ondřej Höppner |  Životopis
Höppner 1999

Sára 2000

28. června 2007 v 15:28 | Ondřej Höppner |  Životopis
Já a Sára na Žofíně v roce 2000.

Hrad Trosky

28. června 2007 v 15:02 | Ondřej Höppner
Hrad Trosky: Archetyp zla, dva rohy

Trosky

28. června 2007 v 1:54 | Ondřej Höppner
Včera jsem byl s Lucií, Petrem a Monikou, která se po 10 letetch rozešla s přítelem, na hradě Trosky. Zatímco jsme hledali vchod do tajné chodby (našli jsme podle úmrlčí hlavy), vykradli nám auto a ukradli Monice tašku s doklady a tak. Od té doby jdu po panu Ottovi z Bergova. Jak se mohou jmenovat dva bratři Otta? To přece není normální!

Mirror Bush

24. června 2007 v 16:21 | Ondřej Höppner |  Best covers all times
Jeho země tě potřebuje.

Výlet na Karlštejn

24. června 2007 v 13:59 | Ondřej Höppner
Ondřej Höppner a Sofie Frieda Höppnerová na výletě na Karlštejně

Ondřej Höppner a čerstvá Sofie

24. června 2007 v 13:47 | Ondřej Höppner
Ondřej Höppner a Sofie Frieda Höppner 17.12.2004

Srdce z lásky

23. června 2007 v 23:45 | Ondřej Höppner |  Fotogalerie
Ondřej Höppne, Sofie Frieda Höppnerová a srdce z lásky. 1. máj 2006

Spánek

23. června 2007 v 23:42 | Ondřej Höppner |  Fotogalerie
Ondřej Höppner a Sofie Frieda Höppner, redakce deníku SuperSpy léto 2006

Krmení

23. června 2007 v 23:32 | Ondřej Höppner
Ondřej Höppner, Sofie Frieda Höppner a Sára v redakci deníku SuperSpy v listopadu 2006

Epitaf na ponožku

22. června 2007 v 14:17 | Ondřej Höppner
Umřela mi ponožka
už je chudák nebožka.
Za čas i druhou
našel jsem tuhou...
První byla bílá,
druhá barvy modré.
Byl to zvláštní pár, však
o mrtvých jen dobré.

Předposlední radost

22. června 2007 v 10:26 | Ondřej Höppner
Dnes jsem se Sofinkou a mými rodiči naposledy pře klíčovou událostí jejího života. Ve čtvrtek bude soud, který určí opatrovnictví. Chci střídavou péči. Mám mizivé šance. Už teď jsem jeden ze tří tátů, kterých bude zřejmě ještě přibývat. Druhý táta je herec Jiří Langmajer, třetí povaleč Viktor Dyk. Zítra budu se Sofinkou sám, asi půjdeme na dětské hřiště, nebo do zoo. Dnes se vypravíme zřejmě do Průhonic. Sofinka je nádherná, její matka mě nenávidí. Proč, to ví jenom Satan, Linda Rybová a Bára Nesvadbová.

Já a Sofie

22. června 2007 v 3:03
28. června jdu k soudu s návrhem na střídavou péči. Moje šance je 1: 1000. Herečka Ivana Jirešová z Ordinace v růžové zahradě po mě chce 7 tisíc měsíčně alimenty, tučné odškodné a vymezit mé setkání s milovanou dcerou na dva víkendy v měsíci.



Pikant.cz

22. června 2007 v 2:50
Jirešová: Mstí se otci! Dcera jako rukojmí!

Čím mohu být prospěšný

22. června 2007 v 2:42
Obvodní soud pro Prahu 5
K rukám paní předsedkyně Mgr. XY
Číslo spisu: XY
Vážená paní předsedkyně,
Pro Vaši informaci jsem před nadcházejícím řízením napsal, oč přichází moje dcera Sofie Frida Höppnerová (2,5 roku) tím, že jsem zbaven možnosti její intenzivní výchovy a pozitivního ovlivňování jejího vývoje. Chci zdůraznit, že mi jde v hlavně o tom, aby Sofie prožila šťastné a harmonické dětství. Soustředil jsem se hlavně na oblasti, které najde u mne a ne u své matky navrhovatelky Ivany Jirešové. Snažím se vysvětlit, proč je střídavá péče nejlepším řešením pro naši dceru.
7 věcí, kterými mohu být prospěšný své dceři Sofii Höppnerové
1) Jazyky
Pocházím z dvojjazyčného prostředí. Můj otec ing. Werner Höppner je původem němec, má matka Prof. PhDr. Věra Höppnerová, Csc. je přední česká germanistka, autorka mnoha učebnic. Pro Sofinku by bylo velmi prospěšné, kdyby se učila německy co nejdříve a pohybovala se ve vědeckém prostředí. Kromě němčiny ovládám také angličtinu na tlumočnické a překladatelské úrovni a slušně italštinu. (Její matka navrhovatelka herečka Ivana Jirešová neumí žádný cizí jazyk. Sofie ještě takřka neumí mluvit, což se stává v jejím věku jen zřídka. Je to proto, že na ní matka nemá dost času, protože je plně vytážena jinými aktivitami.)
2) Hudební talent
Ačkoli je Sofince teprve 2,5 roku vykazuje výrazné známky hudebního a výtvarného nadání. Tento dar zdědila po mně. Hraji velmi dobře na klavír a skládám hudbu. Živil jsem se mimo jiné klavírní výukou dětí předškolního věku, když jsem je učil základům harmonie a skladby. Když mohu být se Sofinkou, vždycky si sedáme k piánu a já jí vedu prsty a učím jednoduché písničky. Myslím, že má velký talent a byla by škoda ho denně nerozvíjet. Rád jí naučil milovat hudbu. (Její matka navrhovatelka Ivana Jirešová neovládá hru na žádný nástroj.)
3) Výtvarný talent
Učím jí malovat a rozvíjet vztah k výtvarnému umění. Zatím ještě neumí nakreslit ani kolečko, ale když jí bude věnována patřičná pozornost, brzy zvládne i složitější věci. Mám doma pořád připravené pastelky, barvy a čtvrtky, abychom si mohli kreslit. (Její matka navrhovatelka Ivana Jirešová neumí nakreslit ani domeček.)
4) Volný čas pro Sofii
Pracuji teď na internetových projektech. V praxi to znamená, že nemusím nikam dojíždět do práce a mohu být doma se Sofií. (Její matka navrhovatelka je velmi pracovně vytížena. Hraje ve třech divadelních představeních, natáčí seriál Ordinace v růžové zahradě, poskytuje rozhovory, fotí, obíhá castingy, pracuje v kosmetické redakci).
5) Sport
Mám rád sport, hrával jsem na vysoké úrovni basketbal a fotbal, také jsem závodně plaval. Rád bych se o tuto svou vášeň se Sofinkou podělil, čím dřív se naučí plavat, tím líp.
6) Bydlení a rodinné zázemí
Sofie má u mně pevné rodinné zázemí. Žiji v ve velkém obecním bytě 3 plus k.k. 83 m2, kde mám pro ni připraven pokoj s postýlkou, skříňkou a oblečením. Po odchodu navrhovatelky Ivany Jirešové k milenci jsem si našel novou přítelkyni, s níž tvoříme láskyplný pár. Se Sofinkou se mnohokrát setkaly a mají k sobě vynikající vztah.
Moji rodiče spolu žijí v harmonickém manželství krásných 43 let. Nikdy nebyli rozvedeni ani odloučeni.
Rád bych bral Sofii na naší chalupu v Českém ráji, kde je nádherná příroda a kde lze nacházet polodrahokamy.
Až Sofinka vyroste, mám pro ni připravený byt 2 plus 1 v krásné poloze u lesa v Kunraticích, který bude v jejím vlastnictví. Sofie miluje mého psa Sáru. Velmi se jí stýská a podle slov její matky o ní pořád mluví.
Nemusím snad ani zdůrazňovat, že nejsem závislý na cigaretách, drogách či alkoholu (stejně jako nikdo další z mého příbuzenstva) a k těmto "hodnotám" mám silně konzervativní vztah.
7) Na konec to nejdůležitější:
Hluboce svou dceru miluji a chápu ji jako nedílnou součást své identity. Toužím po tom předat jí to nejlepší, co ve mně je. Nikdy jsem si nepřál, aby její matka ze společné domácnosti odešla, naopak jsem dělal všechno proto, aby ji udržel pohromadě. Opětovně jsem matku své dcery žádal o ruku. Pocházím z idylických rodinných poměrů, kde slova jako hádka, nebo nevěra, nemají a nikdy neměly místo. Současná situace je bolestivá nejen pro mně a mé rodiče, ale především pro mou dceru. Řešením je střídavá péče se vstřícným postojem obou rodičů. Matka je nanahraditelná stejně jako otec.
S úctou
Ing. Ondřej Höppner
V Praze dne 16. června 2007

Sofie Frieda Höppnerová

22. června 2007 v 2:38 Fotogalerie
O tuto nádhernou dceru se se mnou bude 28. června soudit herečka Ordinace v růžové zahradě Ivana Jirešová.

Hořící otec

22. června 2007 v 2:35 Fotogalerie
Takhle se teď cítím.

Popis jednoho zápasu

22. června 2007 v 2:15 Životopis
Velkopodnikatel Sebastian Pawlowski mi posílá lístek na večerní zápas Česko-Německo do své luxusní lóže. Budou tam šéfové z televize, novin, časopisů, prostě mediální elita. Možná přijde i Hušák!
Nechal vyrobit hokejové dresy, stejné jako mají hoši z reprezentace, se jmenovkami. Ptám se, jestli mi taky udělali dres s mou jmenovkou. Prý že ne, protože dresy došly.
Večer vcházím do sky boxu v Sazka Areně. Je plný fešáků v bílých dresech, jako by si zlatí hoši spletli střídačku! Jsou to pověstní muži v pozadí, manažeři veřejného mínění, vedoucí rubrik, političtí komentátoři, mediální experti a mágové skryté reklamy.
Kohopak tu máme! Vida! Ušatý reportér Kubal, hrdinný reportér války v Iráku! Tak to jsem tu správně! Kolem uší sviští rakety a v pozadí se bortí hořící minarety.
"Tady Bagdád! Tady Bagdád! Nic neslyším!"
Stoly se prohýbají pod jídlem a pitím. Rudý samet, zlaté třásně, zrcadla, mahagon. Jsme úplně nahoře, skoro pod střechou. Archa objektivní reality nad malým bílým obdélníkem, ve kterém se, jak všichni věříme, po třech třetinách objeví výsledek nejméně 10:0. Však my těm skopčákům ukážeme, jak se u nás hraje hokej!
Nedostal jsem bílý národní dres se jmenovkou, ale mám překvapení! Dárek od Ginger, která mi kdysi dělala ve Spyi vedoucí grafičku.
Svlékám si svetr a objevuje se černý dres, javorový list, hokejista v prudkém skluzu a velký nápis Canada.
V bílém mediálním kroužku to zašumí. Co to má znamenat? To má být vtipné? Stojíme na prahu největšího úspěchu českého hokeje od Nagana a on si přijde do mediální lóže v kanadském dresu! Kdo to je? Má vůbec pozvánku?
U baru potkávám oba zástupce neexistujícího šéfredaktora Instinktu Trauba a Pecháčkovou. Také na ně nezbyly dresy. Místo šéfredaktora prý navíc dostal Skočdopole.
Chvíli před začátkem přichází rozzářený Pawlowski. Podává mi ruku. Všimne si nápisu Canada a zamračí se.
"Chápu, že vy novináři musíte být kontroverzní, ale tohle je too much!"
A to ještě neví, že jsem si přinesl rádio s naslouchátkem.
Publikum bouří.
"Češi, do toho!"
Úvodní buly.
Nevidím puk.
Malinkatí hráči krouží po ledě celkem rovnoměrně, občas do sebe narazí, ale čert ví, kdo jsou naši. Hrají bílí proti černým. Asi. Doufám, že až padne gól, pomůže mi to zorientovat se. Nad kluzištěm visí obří krychle, na ní záběry pitvořících se diváků a velmi pohledných, mladých, štíhlých mažoretek.
Hráči v bílých dresech mávají hokejkami a tvoří klubko. Publikum bouří:
"Gól!"
"Co to?" ptám se Trauba.
"Prospal!"
"Neprospal!" já na to. "Jen jsem se trochu zamyslel!"
Zapínám rádio. Hráli jsme prý přesilovku, z pravého kruhu napřáhl Václav Prospal a dobře mířenou ranou k tyči překonal brankáře Roberta Müllera, který překvapivě nahradil v brance německou jedničku Olafa Kölziga. Takhle to tedy bylo.
Vedeme 1:0.
Přestávka.
Jdeme s Traubem k baru.
"Ty vole, proč máš na sobě kanadskej dres?"
"To mi přivezla kamarádka z dovolené."
"Ale tady jsou všichni v českým."
Poklepávám na javorový list:
"Já fandím dobrýmu hokeji. Hlavně to srdíčko a trefit branku! Z osmdesáti procent je to psychika a zbytek je v hlavě. Jak říká trenér Augusta: Hoši, klid a bomby těsně nad ledem."
Rolba rozvážně krouží po ledové ploše. Do lóže přichází ředitel Sazky Hušák, jehož zásluhou stadion stojí. Se všemi si potřásá rukou. Má teplý, pevný stisk.
Druhá třetina je podobná první, jen se mi zdá, že si hráči prohodili strany. Zapínám rádio a do ucha vetknu sluchátko.
Jágrova rána! Německý brankář ji zastavuje maskou.
Beránkova zadovka!
Hlaváč! Tyčka!
Uf!
Ručinský míchá puk za brankou.
Vokoun má málo práce.
Kathan napadl Jágra zezadu!
Tak nám to pěkně odsejpá. Čeští hokejisté koncertují. Teď už jenom trefit správně puk a Němci půjdou na kutě s ostudou.
Prospal přiťukává Beránkovi.
Pěkný pokus.
Dvořák.
Tyč.
Blíží se konec druhé třetiny. Němci už se vidí v šatně.
Kathan.
Gól.
1:1.
Přestávka.
I přes nepříznivý stav panuje v mediální lóži povznesená nálada. Jdu s Traubem k baru.
"Mohu zarecitovat?"
"Když myslíš," krčí rameny.
Není to tak zcela jisté,
vím to z druhé ruky,
že si naši hokejisté
vyžehlili puky.
"Teda, Höppnere, někdy jsou ty tvý básničky otravný," říká Traub.
Třetí třetina začíná naší přesilovkou pět na tři. Jde to jako po másle. Na 2:1 upravuje krásně Jágr, třetí zajišťovací gól přidává Hlaváč. Začínají oslavy.
"Mistři! Mistři!" volají superžurnalisté.
Je pár minut do konce. Soupeř si bere oddechový čas. Hala tichne. Přichází má chvíle.
"Hušák v tom má hokej!" vykřiknu euforicky a ozvěna mé poselství poslušně roznáší do všech koutů haly.
Ticho je teď doslova hrobové. Několik mediálních postav v českých dresech se ke mně otáčí, v očích děs. Vypadají jako nějaké strašidelné sudičky.
Ozvěna ševelí:
"...okej... okej..."
Stojím tam v kanadském dresu a najednou vím docela přesně co dál.
"Kubal do toho!"
Bílé postavy se odlepují od zábradlí a blíží se ke mně. Najednou si připadám jako na srazu kukluxklanu. Rozpřahuji náruč a křiknu smířlivě:
"Jsme přece Češi, no ne?!"
Cítím na těle sevření mnoha malých prstů, kdosi se mi pokouší servat kanadský dres a zvedá mě do vzduchu. Někam mě nesou. Sazka Arena zase bouří, začíná se hrát.
Porážíme Němce rozdílem třídy: 5:1. V lóži začínají bouřlivé oslavy. Teď už je úplně jedno, co kdo při zápase křičel, kdo je seriózní novinář a kdo bulvární hyena. Jsme přece Češi! Všichni se objímají.
Vklouznu do lóže. Kýve na mě Pawlowski. Prý na vítězné vlně vyřešíme naši zapeklitou věc.
"Nejdřív si ale prosím přes ten dres něco hoď."
Oblékám si svetr.
"Teď poslouchej. Jak asi tušíš, s tím deníkem jsem si to rozmyslel. Teď musíme přijít na to, co dál."
"Společenský týdeník?"
"Tahle část trhu slábne. Řekni, co bys dělal nejradši?"
"Konkurenci časopisu Týden."
Pawlowski se zamyslí.
"Na to je ještě čas."
Rozhlédnu se po lóži, do které se mezi mediální magnáty vmísili rozskotačení redaktoři Nedělního světa.
"Co třeba nedělník Aha!?"
Pawlowski svraští obočí a něco v duchu počítá.
"To by šlo. Začneme v září."

Lidové noviny o Höppnerovi

22. června 2007 v 2:12 | Kateřina Zachovalová |  Životopis
Lidové noviny, 25. dubna2005.
Sex, lži a bulvár. Po česku.
Bulvární tisk v České republice zažívá v posledních letech rozmach. Získává stále více nových čtenářů. Proč? Novinářka Kateřina Zachovalová se zaměřila na fenomén bulváru v Česku. Hovořila s odborníky a strávila i několik dnů v redakci bulvárního týdeníku Aha!. Její text odhaluje metody, které používá bulvár, i to, proč je tak přitažlivý.
Poslední únorový čtvrtek si v plné hospodě šéfredaktor bulvárního nedělníku Aha! Ondřej Höppner poručí k obědu gulášovou polívku a svíčkovou. Přes kouř nad pobryndaným ubrusem Höppner nadhodí směrem ke svému zástupci Vladimíru Dundrovi:
"Potřebujeme nahou babu."
"Já myslím, že ne, Ondřeji," odvětí Dundr.
"Máme pokles patnáct dvacet tisíc, když tam není nahá ženská," na to Höppner. "Podívej se na Sun. Každej druhej titul mají nahou babu."
Dundr zavrtí hlavou: "Ale my jsme spíš Rytmus života než Sun. My nemáme nic společnýho se Sunem."
"Ne?" zahřmí Höppner. "Akorát grafiku máme stejnou, témata máme stejný, ale pak už nic?!"
"Je to jiný," říká klidně Dundr. "Nejsme Bild. Bild je mnohem víc konstruovanej pro chlapy."
"Proto potřebujeme spor a nahou babu. Aby to bylo i pro chlapy!"
"Ondřeji, ale já myslím, že nám to podráží nohy," hlesne Dundr a krotce dodává: "Já v to prostě nevěřím."
"To není věc víry! To je věc praxe!" (...)
Český bulvár zažívá nebývalý rozmach. Jeho rozkvět ukazuje, že patnáct let po sametové revoluci jsou Češi konečně tam, kde chtěli být, v blahobytné a demokratické Evropě. (...)
Ondřej Höppner a jeho kolegové v bulvárních listech vyrábějí pohled klíčovou dírkou do životů, které jejich čtenáři touží žít. (...)
Kolem Blesku se začala rojit konkurence. Její cíl je jediný. Zakousnout se mu do čtenářského koláče. (...) Z nováčků se ale zatím nejlépe daří nedělníku Aha!, který poprvé vyšel v listopadu. (...)
Za nástupem Aha! stojí dnes již bývalý šéfredaktor Ondřej Höppner, téměř dvoumetrový, stále shrbený čahoun s brýlemi, pivním bříškem, houpavou chůzí a výrazem neviňátka.
"Počkej, já ti to napíšu," přitáhl si jedno březnové odpoledne můj sešit a začal s výkladem motta, které ho dovedlo k úspěchu:
"Hravost! Dravost! Marnost!"
Höppner ještě výklad doplnil Třemi Té:
"Trendy, triky, talent."
Höppner se pustil do bulváru před šesti lety, kdy převzal vedení redakce časopisu Spy (vydavatelství Stratosféra). Časopis, který si před jeho příchodem kupovalo přibližně 80 tisíc lidí, přilákal po roce, v srpnu 2000, v průměru 177 394 čtenářů.
Höppnerův přístup k budování úspěšného produktu byl vždy racionální. Třeba, vysvětluje, na titulní stránku nepatří fotografie člověka tmavé pleti, protože "většina Čechů jsou rasisti". Aby se vyhnul "slepým uličkám", hledal vzory v zahraničních časopisech a jejich rubriky převáděl do českého prostředí. Zavedl třeba módní policii, tedy hodnocení oblečení hvězd. Okoukal to v americkém týdeníku Us.
Bulvár poskytl soutěživému Höppnerovi hrací pole, na němž mohl sám určovat pravidla. Dodržování zásad, které jsou základem práce v seriózních médiích, by mu neumožnilo vyniknout. (...)
"On používá různý prostředky. Třeba napíšou, že Macháčková (přítelkyně Karla Gotta) zavolala do Aha!, že Karel už je zdráv," říká o Höppnerových metodách šéfredaktor Blesku Fabián. "Je to nesmysl, protože víme zcela pozitivně, že Macháčková do Aha! nevolala. Nicméně na čtenáře to působí a je to dobře promyšlená záležitost..."
Podle režiséra Jana Hřebejka, který se s Höppnerem kamarádil na gymnáziu, ho pro úspěch v bulváru předurčila kombinace vysoké inteligence a cynismu: "On je v tom úspěšnej proto, že to ve skutečnosti nežere, ten svět showbyznysu. Ty lidi jsou mu úplně volný. Já si myslím, že si je i plete jménama..."

tady žiju

22. června 2007 v 1:56 Životopis
Údolí nářku

Tady bydlím

22. června 2007 v 1:52
Nuselské údolí, Jammertal, Údolí nářků.

Kontakt

22. června 2007 v 1:39
ohoppner@volny.cz

Životopis

22. června 2007 v 1:38 Životopis
ing. Ondřej Höppner, 11.10. 1965.
Stručný životopis:
2007 mediální poradce Vltava-Labe -Press
2007 Vedoucí nových projektů vydavatelství Bauermedia
2005-6 Šéfredaktor SuperSpy ve vydavatelství Hearst-Stratosféra.
2004-5 Šéfredaktor a zakladatel nedělníku Aha! ve vydavatelství E.B.I.K.A. (Sebastian Pawlowski)
2003 Šéfredaktor týdeníku Show (vydavatelství Stratosféra).
2003 Zakladatel týdeníku Jackie (vydavatelství Stratosféra).
1999-2004 Šéfredaktor týdeníku Spy (vydavatelství Stratosféra).
1998-9 Zátupce šéfredaktora Večerníku-Praha
1993-8 Vedoucí zahraniční rubriky Večerníku-Praha
1992 Učitel klavíru v Kanadě
1991 redaktor kriminální rubriky Lidové demokracie
Ovládám grafické programy InDesign a Quark XPress